Sláva hasičům!
Těm v Českém Švýcarsku. Dřou s vypětím všech sil. Krotí požár, jaký tu ještě nebyl. Živí to jen část z nich. Jiní riskují gratis. Jedni i druzí leckdy s výbavou, ohlodanou zubem času. S vozovým parkem z let, kdy se "Husákovy děti" teprve rodily. Proti pekelnému žáru je to nářez. Větší než čtvrthodinka v sauně. Chlapi i křehká pohlaví ho vydrží hodiny. Orazí si jen chvilku. Pak musí mnozí do kombinéz, z nichž crčí pot. Na záložní už "jaksi nezbylo". Je to normální?
Ty, co řvou jako paviáni, vytočím do běla. Mlčící většina je stokrát větší. Ta mi dá za pravdu. Nejsme zemí, co má na rozdávání. Co potřebujeme víc? A co vlastně ani trochu? Flotilu armádních letounů za 100 miliard? Jen proto, že je zpoza velké louže? A umí odpálit i jaderné nálože? Zbraně do ukrajinské řeže, darované jako politická charita? Chová se kdokoli - stejně vůči nám? Kolik by stálo vše, co chybí našim hasičům? Tím spíš, že pohroma u Hřenska nemusí být poslední?
Sláva hasičům! To na nich už nelze škudlit. Tak jako na všem, co rozhoduje o našem bezpečí a důstojnosti. Včera bylo pozdě. Vynutíme si to dnes? Dřív, než bude ještě hůř?
Josef Skála, 27. 7. 2022
Krátké video
